Vodní mlýn z konce 17. století, jehož původní název byl Šrámkův mlýn, koupila kolem roku 1910 Marie Baráčková, která pocházela z mlynářské rodiny z Radostic. Později se provdala za mlynáře Jana Vospěla, s kterým tento mlýn provozovali. Společně s nemovitostí zakoupili i rybník s vodním právem, který tvoří s mlýnem jeden celek. Od té doby je až dodnes známý jako Vospělův mlýn.

Mlýn společně zrekonstruovali do současné podoby a vybavili novými válcovacími stolicemi na pšeničnou a žitnou mouku. Mlýnské zařízení nebylo elektrifikováno. Pro jeho pohon byla používána vodní síla. Mlýn byl poháněn vodním kolem na svrchní vodu. Voda sem byla přiváděna stokou z rybníka a dále vantrokami. Při nedostatku vody byl mlýn poháněn naftovým motorem.

S mlýnicí sousedil objekt vodní pily, která byla funkční do roku 1935. Do dnešní doby se zachovalo pouze torzo zdiva. Jasně čitelná je část dolního odtokového úseku náhonu s částečně zaneseným dnem dlážděným kameny.

V roce 1914 se narodil syn Josef, který se také vyučil mlynářem. V roce 1934 přebírá chod celého mlýna v Kunžaku pro nemoc svého otce Jana, který v roce 1938 umírá.

V období 2. světové války byl na mlýn uvalen správcovský dozor, který spočíval v dohledu na řádném odvodu a obchodu mouky pro říši. V té době přenechával Josef Vospěl potřebným lidem přebytky mouky zdarma. Mlýn byl v provozu po celou dobu války.

V roce 1950 bylo komunistickým režimem zakázáno Josefu Vospělovi provozovat dále mlynářské řemeslo. Mlýnice byla uzavřena a zapečetěna společně s mlecími stroji. Po vstupu Josefa Vospěla do JZD v roce 1957, mu bylo povoleno šrotování pro JZD a záhumenkáře.

Prohlédněte si album starých fotek:


(Kliknutím na obrázek se otevře galerie v novém okně.)